Myriády nezávislých myšlenek

Narazil jsem na video: Potomci elitních nacistů: Po válce je čekala drsná srážka s realitou, cituji z něho:
Většina z nich vyrůstala v blahobytu, stranou od válečné vřavy, zatímco jejich rodiče páchali ty nejhorší zločiny. Děti těch nejvyšších nacistických představitelů jako byli …
Jak byste pokračovali? Nápověda ZDE.

Nikdy jsem nechápal tu mánii amerických režisérů všude cpát své manželky, jako nyní Ondříček nacpal svou manželku do Zátopka..
Ale ti američtí režiséři aspoň nedělali film za peníze daňových poplatníků, jak nyní Ondříček. 
A proč Issová, když Zátopková byla navíc českého původu, tedy typově úplně jiná, nebo ta státní podpora byla podmíněna nějakou nenápadnou podporou imigrace?
Proč tam není třeba Judit Bardós z filmu Fair Play, ta aspoň uměla běhat. Obávám se, že film je zkažen již při začátku natáčení. 
Ale paní Spáčilová nám nakonec vynese „rozsudek“.

——————————————————-

Původně byl tento příspěvek publikován, když začalo natáčení Zátopka. Nyní byl příspěvek doplněn po televizní premiéře.

Podle ohlasů to dopadlo, jak to mohlo dopadnout, když režisér nacpe manželku do svého filmu. Zátopková byla štíhlá, vysoká, rovné vlasy, česká, Issová je malá, s kudrnatými vlasy, napůl Syřanka, vzhledově spíše Arabka než Češka. Film mohl být díky Neužilovi vynikající, Neužil byl více než reálný, jeho úsilí díky „manželce režiséra“ skončí s filmem někde v propadlišti.
Opravdu je možné takto vyhazovat cizí peníze, obávám se, že šlo nejspíše o státní peníze, tedy z našich daní.

Na Štědrý den běžela koprodukční pohádka Krakonošovo tajemství. Asi většina diváků čekala něco ve stylu Krkonošských pohádek a tím byla sledovanost vysoká. A většina byla pak patrně zklamána.
Peterkův Krakonoš byl vysoký, robustní, Švehlíkův Krakonoš byl zahrán dobře, pokud byl na obrazovce sám. Jakmile se Krakonoš objevil na obrazovce s někým jiným, útlá a pomenší postava Švehlíka zapadla mezi ostatní.
A postava zámeckého pána ztvárněna Jakubem Prachařem, což by měl být někdo jako byl Trautenberk. Děd Jakuba Prachaře, který ztvárnil Trautenberka, byl sice postavou silnější, ale v obličeji byl výraznější, Jakub Prachař mi připomínal hlavou vajíčko, bez jakýkoliv rysů. A když se do toho přidá Sokol, který má obdobnou postavu, tak oba byli na obrazovce skoro k nerozeznání.
Sokol je spíše konferenciér, tak se do pohádky silně nehodil a silně přehrával.
A chudák Liduška ztvárněná Leonou Skleničkovou, ze které režisér udělal trikolóru, modrá sukně, bílá zástěra, červená halena. A když se objevil na obrazovce s ní Krakonoš, bylo jasné, že Krakonoš je pod pantoflem.
Ty drahé kameny, ten, co dostala komtesa, se prodává asi za 200 Kč.
Film jsem opustil asi v polovině, ale jednou se na něj dodívám.

Někdo za mě zaplatil účet za elektřinu za říjen (či za listopad?). Zbylo mi na účtu více peněz. Logicky je utratím. Možná tím zvýším „spotřebu na trhu“ a tím se „rozhýbe“ ekonomika. A co dál? Až za mě ten účet nikdo nezaplatí, tak mi budou chybět nejen peníze na elektřinu, co mi chyběly dnes, a kvůli čemuž vláda dělá ty dotační nesmysly, ale i ty, co mám nyní navíc a právě je utrácím. Tak budu ještě více v minusu. O dluhu státu ani nemluvě, píše se něco o tom, že nejsou peníze pro učitele, že nejsou školy pro děti ve větších městech, zdravotnictví nadále pokračuje podfinancované, prý nejsou nějaké léky.

Na iDnes je článek: „O penězích se už neučí. Když mladí zjistí, kolik stojí život, je to pro ně facka.“
V článku se řeší, zda učit finanční gramotnost. V diskuzi k článku bylo krásně řečeno: „Nevím, ale mám pocit, že kdyby děti chtěly, všechny potřebné informace si mohou najít na internetu.“ Nebo děti neumí hledat na internetu či neumí chápat nalezenou informaci?

Základem finanční gramotnosti by mělo být sdělení, že polovinu vydělaných peněz se musí pod hrozbou vězení poslat státu. Pokud vyděláte 2 pětitisícovky, tak jednu musíte dát státu. Pokud děláte rok, tak ve skutečnosti do konce června děláte pro stát (po Den daňové svobody) , a teprve od července děláte pro sebe.
Stát vám dovolí platit daně průběžně, tedy můžete z příjmů průběžně platit jídlo, nájem, šetřit na auto, na byt.
V článku se také píše: „Například pracovní sešity pro žáky se snažíme kupovat od velkododavatelů, aby byly co nejlevnější.“ Souhlasí s nimi obchodníci ve městě? Proto zanikají malé prodejny (jakou známe z filmu Zlaté dno s Vlastou Burianem), protože nemohou konkurovat cenám hypermarketům, jak potravinářské, tak papírnické.
A „Kolik stojí život?“ V současné době vyjde výchova dítěte do doby, než odejde z domu na 3 miliony. Můžeme se ptát, kolik stát dá rodinám, kde nikdo nepracuje, v dávkách jen na děti? Také 3 miliony na dítě?