Ztrátová manažerka Masarykova okruhu

Musel jsem se smát, když současné paní ředitelce Masarykova okruhu Brno (proboha, kdo ten název s Masarykem vymyslel?) ministr Kalousek dával příklad, že pan Kočka také nežádá dotace na Matějskou pouť v Praze. A připomněl, že něco jako mistrovství světa v lyžování, „never more“.
Paní ředitelka se patrně považuje za dobrou manažerku, ale její názor nesdílím. Smyslem práce manažéra není prodělávat a žít z dotací. Pokud je mi známo, máme u nás hodně mladých, kteří se chtějí „vyřádit“ na motorkách. Mají tam pro to zázemí? Mohou se tam ubytovat, popovídat si jinde než na parkovišti, najíst se? Je to vše součástí jejich motoškoly? Když mají mladí peníze na motorku, kde čtvrt miliónu není nic velkého, mají určitě peníze. A pokud jde o mamánky, i já jako rodič bych rád zaplatil svému dítěti motoškolu, aby se naučilo jezdit a nezabilo se.
Vzdálenost okruhu od středu Brna je pouze 10 km, tedy autem 10 minut. V Praze není nic neobvyklého dojíždět 15 km metrem do práce. Tedy mám obavy, aby výsledkem hospodaření paní manažerky nebyla nakonec exekuce na okruh a jeho změna na stavení parcely v krásném prostředí ostravačických lesů, známých z knihy Pohádka máje od Viléma Mrštíka.

A jak nazvat manažera v trvalé ztrátě? „ztrátový manažer=loss manager?

A retro
Masarykův okruh jsme jezdili na koloběžce (zesílené dětské), časy si již nevzpomínám, u klesání do Pisárek jsem jednou ubrousil podpatek, ono zabrzdit ze 60 km na nulu nebylo na takové koloběžce úplně snadné.
A foto z nějakého mistrovství aut z 18. května 1975, kde ty časy jsou…