Na vysoké školy chodí studenti, kteří se narodili, chodili jeslí, do mateřské školky, základní a střední školy v jednom městě. A za zády měli vždy rodiče, kteří zasahovali u vychovatelů a učitelů. A děti vychovávali v tom, že jsou jedineční, úspěšní, inteligentní. A pak studenti pokračují na vysoké škole v jiném městě a šok. Rodiče nemohou zasahovat, zjišťují, že nejdou jedineční, ale že jsou v hodně věcech stejní, že neumí nic, čím by z řady vyčnívali, studium jim nejde. A tak hledají něco, někoho, koho by ze svého neúspěchu obvinili („učitelé nás to mají naučit“ = učitelé je podle nich na vysoké školy mají naučit matematiku ze základní školy), hroutí se.
Cituji z článku na iDnes.cz: „I proto například slavní televizní komici a političtí komentátoři Jerry Seinfeld a Bill Maher už definitivně vzdali svá vystoupení na akademické půdě. Oba souhlasně tvrdí: „Studenti tam nepochopí vtip a při sebemenší osobní narážce se hroutí.“
Nejvíce jsou studenti šokování, že počítače nejsou jen hry, Facebook a Google, ale že je řada jiných systémů a databází (typicky Anopress), že by měli umět rozebrat ekonomická data, něco spočítat, tedy něco vytvořit a ne jen něco cizího zkopírovat z internetu.
V současné době narážím na zajímavý poznatek, lidé se základním a středním vzděláním jsou až šokování úrovní bakalářských a diplomových prací studentů vysokých škol. Bohužel pro studenty bývají práce na internetu a každý se na ně může podívat a obvyklé slovo, je „bláboly“. Vidíme to i na diplomkách politiků a úředníků, někteří politici nepochopili, že vytvořili „bláboly“ či dokonce plagiáty.
Generaci sněhových vloček bych chtěl řídi, že teprve dalším učením zjistí, jaké mají neznalosti a pak dalším učením teprve znalosti získají. A pokud uvíznou před tím to pochopením, budou dál tvořit jen ty „bláboly“. A za „bláboly“ jim sotva kdo něco zaplatí.
Leave a Reply