Absolvoval jsem ekonomickou přednášku europoslance Petra Macha. Při přednášce jsem řešil, zda v ní není politika. Pak mi došlo, že to je problém dnešní doby, dříve filosofové neřešili otázku zvlášť fyziky, chemie, biologie, žádné současné hranice mezi vědami nebyly. Dnes hranice stanovuje i zdravotní pojišťovna a lékař přes žaludek málem nesmí sondu posunout o 5 cm mimo jeho vyhrazenou oblast, očař se nesmí dívat lidem do úst. Tedy politika, ekonomie, proč stanovovat hranici?
Petr Mach řekl, že je optimista, že i ti, co žijí z dávek a důchodů by měli chápat, že nejde stále zvyšovat výdaje na důchod a dávky. Také že mají děti, a tedy jim nezadluží budoucnost. Já jsem spíše pesimista, lidé se spíše chovají „po nás potopa“.
Čistá mzda a odvody=daně státu
Zmínil se o dani ze mzdy, ano, každý rok jí přepočítávám a pořád se daň pohybuje kolem té poloviny, na grafu vedle jde o 42 %, ano, stát si vezme skoro stejnou částku, jako vám vyplatí zaměstnavatel v čisté mzdě.
Kvůli dani z prodeje nemovitosti je problém s byty a domy na trhu, při každé koupi dáváte státu 4 % a z ceny domu a dalo by se říci, že každý 25. dům připadne státu. To by se platila hypotéka, mít celý plat pro sebe! Lidé si pak musí brát půjčky, pak mohou být v exekuci, ale stát trvá na svém polovině mzdy.
Dlouho se v diskuzi řešily dotované vlaky, ve kterých sedí 1 babička a jede k lékaři. Ano, vždy najdeme babičku, která může mít problém s návštěvou lékaře, pokud se vláček za miliardy ročně zruší. Dochází babičce, že by bylo levnější si vzít taxi, které stojí určitě méně než ty miliardy, z kterých by se jí mohl zvýšit důchod a mohla mít tak na to taxi? Ale babička miliardy neřeší, řeší svou cestu k lékaři a je ráda, že si může v prázdném vlaku sednout. V některých městech mají své „taxi“, s kterým vozí babičky k lékařům a na nákupy za 6 Kč/km. Může tak začít podnikat místní nezaměstnaný a vozit je svým autem k lékaři.
Petr Mach nám položil zajímavou otázku, jakou reformu udělaly předchozí vlády a jakou současná. Fakt žádnou, když nepočítáme pokus Nečase o reformu penzí, nyní zrušenou.
A další otázku rosteme ekonomicky? Ne, tedy nemohou růst důchody a mzdy. Akorát stoupá netržně minimální mzda a tak dodávám, že přidáváním pouze těm nejméně hodnoceným na trhu práce jsou ohrožena jejich pracovní místa, podnikateli se často po zvýšení minimální mzdy prostě nevyplatí a ostatním začne vadit, že dělají lépe a více a mají obdobný plat.
V té mzdě, ve Švýcarsku podle Petra Macha není stanovena minimální mzda a je asi zbytečné si položit otázku, zda tam má prodavačka nižší mzdu než u nás, tedy zda tam nad národnostní supermarkety nezneužívají neurčení minimální mzdy, jak nám tvrdili jeden diskutující.
A další otázka Petra Macha, když si třeba v Bangladéši stanoví zákonem minimální mzdu ve švýcarské výši, nastane tam blahobyt?
Chtějí se lidé svobodně rozhodnout, za co utratí své peníze? Tedy že si na stáří pořídí děti, dům, nebo bankovní konto. Lidé nejsou „nasekaní typizovaně“, jak by je chtěli mít diktátoři, proč nám stát nutí typizovaná řešení?
Další někdy příště…
Leave a Reply