Co s utečenci?

Zapálená loď s utečenci z Libye, mrtví, fotky zachráněných dětí. To vše u ostrova Lampedusa na polovině cesty mezi Libyí a Sicílií. A co dál s dospělými, dětmi? Odvést je na náklady Itálie zpět. Nebo má někdo peníze a vezme si nějaké dítě k sobě a zajistí mu ubytování, stravu, školu, aniž bude chtít po státu peníze, aniž nebude využívat to, co bylo vytvořeno z daní pro italské děti? A to je i chodník, silnice, knihovna. Je to smutné, ale není možné spasit všechny děti světa, to je vždy odpovědnost rodičů a pak státu, kde se narodily. A tvrdit, že by se Itálie měla postarat, Itálii tvoří lidé a jediné peníze má Itálie ty, co vybrala jako daně od Italů. V Africe je mnoho lidí a dětí a pokud je bude Itálie nadále přijímat, jednoho dne dojde k tomu, že nebudou další peníze, nebude koho zdanit a jediný výsledek bude ten, že Itálie bude oddělena od EU ostnatým drátem a italští občané budou mít srovnanou úroveň s utečenci, a vše, co za staletí vybudovali, padne na podporu utečenců, třeba i prodej památek a národního dědictví. A v zemi by zbyla pouze hladová města a tábory hladových lidí.
Pokud to utečenci nepochopí a dožadují se od Italů nadále peněz (co jiného je ubytování a strava), je potřeba jim vzít otisky prstů kvůli pozdější identifikaci a bohužel jim sdělit, že dluží státu Itálie peníze za náklady, co s nimi byly, že náklady budou vymáhány na státu, odkud přijeli, že budou úředně deportováni  a případný návrat že bude maření úředního rozhodnutí. A pokud to nadále nepochopí a nikdo nebude ochoten je vzít zpět do míst, odkud přijeli (jako dříve za Kaddáfího) , bude muset nastoupit „australská cesta“. Budou někam přesunuti, EU tvoří i Francouzská Guayana a co tam? Tam si budou muset poradit, jako třeba první přistěhovalci na Nový Zéland.