Reklama se na nás valí ze všech stran, „Udělejte si vánoce krásnější, kupujte…“. A lidé jsou ubezpečováni, že vánoce jsou o kupování a dárkách, kupují a kupují, když dojdou peníze, půjčí si.
Popřejí si šťastný a veselý nový rok a zapíjí ho na Silvestra.
Po Novém roce zmizí reklama, v obchodech jsou inventury, lidem přichází upozornění z banky, že se příkaz neprovedl, že nezaplatili splátku. Lidé vytáhnou kalkulačku, začnou počítat a nějak jim nic nevychází, peníze někam zmizely. Začnou hádky, kdo peníze utratil a kdo sežene peníze. Za nimi stojí děti, ukazují, kolik peněz chce po nich škola, dožadují se dat do mobilu.
Lidé si řeknu, že to rychle vyřeší dočasnou půjčkou, že se uskrovní, i když mají pocit, že by se měl uskromnit někdo jiný, než oni. Oni přece nemohu jezdit do práce „sockou“, unavilo by je to, oni nutně potřebují mobil na důležité telefonáty. Volají do banky, banky jim již nechtějí půjčovat. Volají příbuzným, známým, že potřebují na chvíli půjčit. Když jsou dotázáni, co je to chvilka a z čeho půjčku splatí, začínají chápat, že s vrácením nějak moc nepočítali, „jsme přece jedna rodina“.
Začíná „nešťastný nový rok“.

Leave a Reply