Můžeme chápat návrh Pelikána, že po 7 letech usilovné práce bude dlužník oddlužen. Když pomineme, že kdo se zadlužuje, tak moc nepracuje, tak bych rád viděl usilovně pracujícího dlužníka.
Ale i po 7 letech by se měl dluh evidovat. Pokud dlužník přijde nějak k penězům, vyhraje v loterii, zdědí, tak by se tyto peníze měly nadále použít na úhradu dluhu, protože věřitel na to může být hůře, než dlužník.
Obdobně sociální dávky by se měly evidovat jako dluh a opět, pokud přijde dlužník k penězům, tak by měl dávky vracet.
Můžeme zůstat u 7 let. Po 7 letech by soudní úředník zkontroloval majetek dlužníka a pokud majetek zjistil, navrhl by další úhradu dluhu.
Třeba minimálně 50 % získané částky, majetku, by měl dlužník použít na úhradu svého dluhu vůči soukromé osobě, pak třeba 25 % vůči firmě či státu. Samozřejmě může dlužník, který získá peníze, uhradit dluh celý. Ale otázka, opravdu bude mít dlužník snahu, zájem splatit celý dluh, když mu to zákon nenařídí?
A pokud věřitel zjistí, že dlužník zatajuje majetek či ho účelově převádí, tak se může takový majetek použít na úhradu dluhu ve výši 100 % a ještě může nastoupit trestní stíhání.
Leave a Reply