#MeToo – ismus

Současný hon na muže pod hlavičkou „hnutí“ #MeToo mi připadá jako bývalý Mccarthismus, kdo ho nezná, může se podívat do Wikipedie. A když k tomu dodáme českou příponu ismus, máme tu #metooismus (češtináře asi „klepne“). Nebo jde z pohledu našich dějin spíše o hon na „čarodějnice“, tam také v našich procesech často rozhodovala výše majetku obviněného, z něhož část připadla soudcům.
Z hlediska evropského práva jde často o „obvinění ze sexuálního násilí bez pevných důkazů“. A tomto  píše dobře Markéta Šichtařová. 
Ano, sexuální násilí je hrozné. A to jak na ženách, mužích, dětech. Ale čím se to často liší od falešného obvinění? Odhaduji, že hodně žen, co obviňují, si pletou právo a spravedlnost. Myslí si, že je spravedlivé, že mohou konečně někoho obvinit ze sexuálního násilí či obtěžování.Kolik % „obvinění“ v rámci #MeToo je takových, že by u nás bylo možné – z hlediska českých zákonů či obecně evropského práva – žalovat ženy za křivé obvinění?
Jednu absurditu naznačuje i Šichtařová, může manželka požádat o rozvod z důvodů, že jí manžel před svatbou sexuálně obtěžoval?
A druhá absurdita, zažalovat vás může kdokoliv s 31 pohlaví, viz můj blog, které se mohou urazit čímkoliv, třeba kvůli vaší odpovědi na to, kde jdou pro ně záchody.