Přistupujeme k terorismu v rukavičkách?

Čtu v článku na webu Pavla Kohouta. „Churchill se nesnažil pochopit příčiny nacismu; on se snažil jej porazit. “
Tedy máme chápat teroristy a soucítit  s nimi nebo máme terorismus označit bez obavy, že nás někdo odsoudí za nějakou urážku někoho?
V Německu byla před 2. světovou válkou hospodářská krize a lidé byli zoufalí, tak jako je to v některých státech dnes. Tedy jak říká Pavel Kohout, je opravdu možné, že dnešní politici (naši i cizí) by se tehdy po zabrání Československa Hitlerem vyjadřovali v tom, že chápou zoufalství a frustraci německého lidu, a že je potřeba mu pomoci?
A další, řekl jsem na škole na chodbě v soukromém hovoru, že odsuzuji ruskou okupaci Krymu. Bylo mi řečeno, že politika na území školy nepatří. Tedy po okupaci Československa Hitlerem se také o okupaci nesmělo mluvit na územní školy (našich, cizích), neboť „politika na území školy nepatří“?
Opravdu nemůžeme řešit problémy celého světa…