Mám nárok, říkají pacienti

Hodně pacientů je překvapeno, že při kontaktu zdravotnického zařízení, že se jejich, podle nich vážnému stavu, nechtějí okamžitě věnovat (a že nabízí sanitku na okamžitý odvoz do zdravotnického zařízení) a že nabízí první termín třeba za 2 měsíce. Někdy jsou dokonce odmítnuti pro nedostatečnou kapacitu zdravotnického zařízení. Pacienti jsou v šoku „mám problémy, mám bolesti, mám přece nárok na okamžité ošetření a jsem odmítnut“.
Mají či nemají nárok?
Pacienti zapomínají, co slovo pacient znamená, je to z latiny znamená to „trpělivý“.  A hlavně pacienti zapomínají, že v České republice je většina ošetření přes zdravotní pojišťovny. A pojišťovně pacient platí pojistné (ne vždy, často za něj pojistné platí stát)  a pojišťovna se rozhoduje, zda z vybraného pojištění zaplatí dalšího lékaře v nějakém obvodu a tedy zda sníží čekací doby. Tedy se pacient má obrátit na svého praktického lékaře, ten mu má najít odborného lékaře, a když pacient není stále spokojen, má kontaktovat zdravotní pojišťovnu. A obávám se, že většina jich byla po kontaktování své pojišťovny zklamána. Zajímavé je, že zubaři mají většinu ošetření za přímé platby, přesto jich není více a jsou dlouhé čekací doby, „nejsou a nebudou lidi“.  Právě u zubařů je vidět problém v dlouhých čekacích lhůtách a nabídky, zdravotní pojišťovna pacientovi klidně nabídne zubaře v jiném městě.
Docela jsem byl v pokušení jednomu pacientovi říci, že žádné české zdravotnické zařízení není schopno zajistit jím požadované služby a že by se měl obrátit na nějaké zahraniční soukromé pracoviště.