Špatné známky, no a co?

Současní školáci a jejich rodiče si představují, že by otázky na děti ve škole měly být takové, aby na ně zodpovědělo všech 100 % dětí. A v médiích se pak prezentují otázky, které mají být složité. Třeba v dnešní MF Dnes nějaký člen rodiny se pohoršuje, že ani on nepoznal jednu kytičku ze tří. Ale opravdu není žádný školák, který by poznal všechny 3? Ale je… Pokud budou jednoduché otázky, budou mít všichni stejné známky. Jak pak rozpoznat, kdo je opravdu chytrý a kdo ne?
Dětem se nelíbí, že mají špatnou známku ze zpěvu, prý nemohou za to, že neumí zpívat. Ale i zpěv se dá naučit, ale je to dřina, a dřina se dětem nelíbí. Já míval také dvojku ze zpěvu. Dětem se nelíbí ani dvojka z tělocviku, pomíjíme děti-válečky, každý není pružný gymnasta, já byl spíše nejlepší z atletiky ve třídě, ale spíše mezi nejhoršími v gymnastice, tedy opět dvojka. A v současné době mají studenti problém s horšími známkami z informatiky, mají přece stránku na Facebook a umí hrát hry, tak proč horší známky? Čtu v médiích, že školák omlouvá dvojku z matematiky tím, že ho nemotivuje? Je těžké najít práci, která někoho motivuje… Takového školáka čekají fluktuace…
Školáci hledají chyby z druhých, co začít hledat u sebe. A co rodiče, stěžují si na učitele, ale volí ty politiky, pro které školství není priorita, tedy být učitelem bývá až druhá volba, tedy ti nejlepší žáci míří spíše na jiné obory.