Učitel Jiří Kostečka nám ukázal ve svém článku v MF DNES ukázky slohu maturitních prací, viz dále. Šlo o úroveň tak 1. stupně některých základních škol. Kdo proboha dovolil, že někdo takový vůbec došel do 9. třídy a že se dostal dokonce na střední školu a dokonce k maturitě? Zjistit, kdo byl učitel češtiny takového žáka, se dá dodnes, to je skoro na trestní stíhání těchto učitelů za zneužití pravomoci veřejného činitele.
Když neúspěšní maturanti tak křičí, proč nedali své práce na internet? Nebo se na ně nemohli dodatečně podívat a nafotit si je? Ono možná se stačí podívat na jejich facebook, zda má obdobnou úroveň, jako uvedný sloh, to není děs, to je ještě něco horšího. Ale jak to pojmenovat? Maturita v Česku?Cituji z článku (tomu se nedalo odolat):
Paní učitelka má zdánlivě malá ústa, ale má ji dost velkou na to, aby na nás mohla křičet.
Byl jsem překvapený, moc se my tam nechtělo, ale jely jsme. Když jsme přijely kté zátočině a táta vyděl ten strom tak mu ukáply nějaké slzy, otočil se na mně, naokamžik se my podíval do očí a pak my dal obrovskou ránu. V té chvíly jsem poznal, že mu nejsem lhostejný ani ve dvaceti letech a že mně má stále rád. Jsem velice rád, že mám takovyhle rodiče a nikdy bych je nevimněnil.
Rodičovská láska je vztah mezi dvěmy lidmi.
Ten skok měk jednu vyhru, a tětka vím, co může člověk zažit za adrenalin. Je to vitězví sám nad sebou.
Naše dílo je hotové. Doporučuji naaranžovat na talíř a přítelkyni podávat s džusem.
Leave a Reply