Děs českých seriálů

Herci hrají ve více seriálech a divák může mít z toho zmatek, je již Kostková vdaná či ještě křičí: „Oskare!“.
Vladimír Brabec si kdysi u seriálů 30 případů majora Zemana psal na papírek: „Dnes je mi při natáčení tolik a tolik let, jsem již ženatý, má manželka je ta a ta herečka, atd“.
Pro muže, kteří preferují přepínání kanálů, to musí být složitější, jednou je herec padouch, cvak ovládání, nyní je kladný hrdina. Tedy si divák musí vzít sešit a psát si poznámky, aby se v tom vyznal, „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“.
Řešení je snadné, na takové nesmysly se nedívat. Akorát si někdy říkám, co je to zbytečné práce a zbytečných nákladů. Ale asi je to tím, že v populaci je více žen a ty jsou obecně méně zaměstnané a více doma. Asi něco dělat musí a tak vzdychají nad panem „Božským“ a s odporem se dívají na manžela, který přišel unavený z práce.
České a slovenské seriály se stále se opakujícími se herci, děs.