Co s dotovanou operou?

Doplněno 8. 8. 2011———————————————————————
Poslouchám nové CD Hany Hegerová a zpívá: „jsem snob a mám lóži v opeře.
Měli bychom dotovat snobům lóži v opeře?
———————————————————————————————-
V dnešní MF DNES (6. 4. 2011)  je článek Josefa Hermana, teatrologa. Navrhuje několik řešení, ale není ekonom, takže jeho závěry jsou trochu „teatrologické“, ale v každém případě se shodujeme,  takto s operou dále ne, je nutná změna.
Operu také symbolizuje oblečení návštěvníků, modely žen, jejich  a obleky mužů, kolikrát vidíte v reportážích, přenosech, filmech, reklamách ta drahá oblečení diváků. A opera vám doporučuje být na představení přiměřeně oblečen. Když takto uvažujete a ještě si připomenete plesy ve Vídeňské opeře a honoráře jejích hostů, tak se nabízí jednoduché řešení opery, zdražit vstupenky tak, aby opera byla soběstačná, tedy na dvojnásobek. Pokud má divák na drahé oblečení, tak může mít i na drahé vstupenky.
V průběhu dvou uplynulých týdnů jsem se ptával, kdy a kolikrát byl někdo na opeře. Z odpovědí jednoznačně vyplynulo, že většina lidé na opeře nikdy nebyla a ti, co byli, počítají návštěvy za celý svůj život maximálně na prstech jedné ruky. Při počítání jsem zkusil spočítat náklady na návštěvu opery pro mimopražského návštěvníka, vstupenky, jízdenky, auto (zkuste jet v obleku vlakem či autobusem) a vyšel odkad, že návštěva vychází v průměru 1 250 Kč. Tedy jak spočítal jeden můj známý, jeho rodina by za návštěvu zaplatila 7500 Kč, což je úplně mimo jeho rozpočet.
Opera je pro velmi úzkou část naší společnosti a ti, co do ní patří, mají spíše nadprůměrné příjmy, tedy proč jim dotovat jejich záliby se zdůvodněním záchrany kultury. Dnes mají lidé jiné představy o kultuře a opera mezi ně většinou nepatří. Možná právě odchází u nás do historie a jako něco historického si jí mohou udržovat nějaká sdružení.