Myriády nezávislých myšlenek

MF Dnes oslovila běžence. Jeden, vzdělanější než ostatní , redaktorovi sdělil, že Česko zná a že by u nás chtěl studovat nějakou fyzioterapii. V životě jsem na žádné fyzioterapii nebyl a pouze tuším, že to nebude něco, o co by byl velký zájem, hlavně u chudších obyvatel. Když pominu, zda běženec má maturitu, z čeho by platil školné? Jsou Češi, co by také rádi studovali na USA univerzitě, nemusí to být přímo Harvard, ale nemají peníze. Takže běženec natahuje ruku, zaplaťte mi vysokou školu, dejte mi peníze, vzdělání nemám.
A co ostatní utečenci, většinou neumí žádný světový či evropský jazyk, jak se domluví s případným zaměstnavatelem? Jak se domluví anglicky se zaměstnavatelem v Česku? Bude muset evropský zaměstnavatel povinně přijímat běžence, jak dnes musí přijímat invalidní zaměstnance? Bude jim muset zaměstnavatel zajistit tlumočníka z arabštiny či z jakých dalších jazyků? Continue reading Imigranti

Konečně se Klokánci pohnuly. Vodičková sice odstoupila, ale stále asi nechápe, že zákony platí i pro ni. Ano, může mít pocit, že poslanci schválili zákony, které jsou pro Klokánky likvidační. Jenže to může být i zavedení registračních pokladen.
Ano, děti nejsou byznys. Ale stát má u dětí i jiná řešení, Klokánci byly alternativa, možná lepší, ale děti hlady neumřou. Ale stát je v dluzích a tedy nemá na to, aby byly všechny děti šťastné. To je spíše úkol rodičů, ne státu. Vodičková by zasloužila pochvalu, kdyby se bez státu obešla, kdyby „vytloukla“ peníze z rodičů dětí, kdyby našla si soukromé sponzory a z toho financovala Klokánky. Ono natáhnout ruku se slovy: „občané plaťte“ a „státe, zvyš daně“, to je jednoduché řešení na úrovni ČSSD.

Práce je v Česku, firmy marně hledají kvalifikované zaměstnance, školy je možné dělat dálkově. Problém s nekvalifikovanými je minimální mzda, za ní se zaměstnavatelům nevyplatí. Práce je i v cizině, dokonce i pro nekvalifikované. Znám případ, kdy černoši z Jamajky vyrazí asi 3000 km v květnu do Cap Code v USA, makají tam do září a pak se na zimu vrátí domů.  Moji známí pracovali v Německu a bydleli v kempu pod stanem. Moje příbuzná pracovala hospodě v Anglii a spala z počátku na zemi v té hospodě.  3000 km je od nás do Afriky, do Turecka, opravdu se v tomto kruhu nedá najít práce? Kde je problém?
Trochu mě „pláč“ nezaměstnaných připomíná diskuzi o školství, asi jde o ty samé lidi. Nezaměstnaní si stěžují, že je nikdo nezaměstná, ale sami nic pro to neudělají, čekají, až jim někdo práci nabídne, aby se mohli rozhodnout, zda se jim pracovat vyplatí. Žáci a studenti si stěžují, že „je to mají ve škole naučit“, ale sami pro nic neudělají. Očekávám žalobu někoho z menšiny na stát, že je ve státní škole učitelé nic nenaučili a proto nemohou najít práci.