Vlní se dálnice, zvedají se podlahy v domech až o 40 cm. Kdo by chtěl mít další dálnice jen podle jména či podlahy, jako je dělají v Rusku? Teoreticky by měl být problém jednoduchý. Dodavatel dodal zboží ve špatné kvalitě, měl by zboží opravit či vrátit peníze. Ale jsme v České republice. Stát si objednal dálnici a nehlídal kvalitu, tak máme špatnou dálnici. Prý jí bude reklamovat. Pomiňme, že se najednou ztratily doklady podklady od stavby dálnice u Ostravy. Dodavatel nejspíše nemá v bance peníze, za které by provedl opravu či dokonce vrátil peníze, musel také vyplatit pracující. A peníze, co dostal, předával také subdodavatelům. Subdodavatelé peníze také nemají, takže soudy jsou úplně zbytečné, kde nic není, ani „smrt nebere“ a jenom další firmy budou v konkurzu a majitelé založí nové firmy.
Ale řetězec jde dál až k dodavateli strusky a s tou je problém. Opět, v normálním stavu musí dodavatel upozornit, že materiál, na kterém odběratel trvá, že není vhodný či že s ním nemá zkušenosti a že ho tedy nedoporučuje. Ale u nás není nic normálního.
Ale ještě není konec. Na konci stojí certifikát Státní zkušebny, že struska je vhodná na stavbu domů dálnic, divím se, že strusku zkušebna necertifikovala jako lék na rakovinu.
Tedy stát reklamuje něco, o čem stát prohlásil, že je to v pořádku.
A kdo se na tom certifikátu nabalíkoval se samozřejmě nedozvíme, budeme rádi, když se dozvíme, kdo certifikát podepsal. A kdo to nakonec zaplatí? Samozřejmě my, daňoví poplatníci. A budeme rádi, že jen 2×!
Leave a Reply