Odpovědnost dětí

Kdo naučí děti přemýšlet? Měli by to rodiče, ale ti selhávají.
Na škole ve Žďáru nad Sázavou patrně někdo z žáků pustil do školy zjevně cizí ženu, která tam pak vraždila. Řekli rodiče svému dítěti, že „cizí člověk“se nepouští do bytu, domu, úplně nikam. A pokud „cizí člověk“ tvrdí, že tam může, musí  jít, tak ať ho pustí někdo jiný. Pamatujete na známý film Policajt ze školky (s Arnoldem Schwarzeneggrem), kde děti byly naučené, že jak uvidí „cizího člověka“, že mají začít křičet „cizí člověk“? To zjevně tomu dítěti na žďárské škole rodiče neřekli a stálo to život druhého dítěte.
A historie se opakuje. V Rousínově při návštěvě hřbitova jedno dítě se opřelo o nakloněný náhrobek (doufejme, že neúmyslně a náhodně, že ne v úmyslu ho svalit či dokonce svalit s úmyslem na svého spolužáka), náhrobek spadl a těžce zranil jeho spolužáku. Přemýšlím, jako inteligenci musí mít dítě, které vidí nakloněný náhrobek a ještě se o něj opře. Vysvětlil někdo takovému dítěti, že vratké věci mohou spadnout? Hrálo si takové dítě někdy s hračkami, stavělo z nich něco? Bylo takové dítě někdy v přírodě, kde byly volně ležící kameny, klády?
Dětem se musí stále opakovat, že je potřeba často dávat pozor. Že ani zelená na semaforu neznamená, že se mohu bezhlavě rozběhnout přes ulici, že tam může i na zelenou jet auto (při odbočování i legálně). Že se neopíráme o dveře v autě, ve vlaku, technika může selhat.