Stařenka

V Plané nad Lužnicí se 89letá „stařenka“ bránila holí proti útoku zlodějky. Obávám se, že jí zlodějka bude žalovat za nepřiměřenou ochranu, stařenka použila proti zlodějce hůl, tedy zbraň, a mohla jí zranit a možná i zranila. A proč jí může žalovat, naše právo totiž upřednostňuje osobnost zloděje před vaším majetkem. Představte si, že každý bude nosit hůl a pokud na něj někdo zaútočí, bude se bránit a mohl by zloděje zranit. Mimochodem, hůl se dříve nosila i jako módní doplněk a občas v ní někdo měl skrytě zasunut nůž.
A obávám se, že zlodějka, co napadla  „stařenku“, byla po vyslechnutí propuštěna a může se se „stařenkou“ potkávat na ulici a zastrašovat jí. Přikázal soud zlodějce zákaz přiblížení se ke „stařence na méně než 100 metrů? Asi také ne.
Zdá se vám to vše absurdní? Po různých výrocích soudu mně ani ne!

Stále čekám na zákon, který by jasně řekl, pokud někdo zaútočí na člověka a jeho majetek, vede tak válku proti společnosti a jejím zákonům,  zbavuje se tímto okamžikem svých zákonných práv a je možné  si svá zákonná práva prosadit jakýmkoliv způsobem. A pokud někdo způsobí druhému škodu, musí jí nahradit, jinak může poškozený požadovat okamžité zajištění pachatele  tak, aby již další činnost nemohl páchat. Pachatel má možnost požádat o propuštění, aby mohl prací škodu nahradit, s případným propuštěním ale musí souhlasit všichni poškození a soud, obdobně jako při insolvenčním řízení. Pokud někdo odmítne ve vězení pracovat, měl by být k tomu přinucen, třeba pobytem na samotce bez nábytku a oken. Práci může vykonávat libovolnou, naskýtá se například nošení kamení na opravách poškozených břehů řek po povodni, samozřejmě v řetězech pro snazší hlídání.
Vše je na našich poslancích.

Slovo stařenka dávám do uvozovek, pokud se někdo dokáže ubránit holí zlodějovi, nemůže být nazýván stařenkou.