O co jde v arabských zemích?

Hynek Kmoníček, z kanceláře Zemana, má v dnešní MF Dnes na to zajímavý názor (byť s pravopisnou chybou, „druha“, bohužel jí Word neumí označit). Shrnu jeho názor, má jít o podobný rozpad států, který známe z Evropa po skončení studené války a pádu komunismu.

Když shrnu situaci po roce 1989 (viz také přehled zde).
V Evropa se rozpadl slabý stát – Česká republika (Česko a Slovensko – 1993), Německá demokratická republika a Západní Berlín zmizely sjednocením s Německem (1990),  rozpadly se diktátorské státy – Jugoslávie (Kosovo – 2008, Srbsko – 2006, Černá Hora – 2006, Bosna a Hercegovina – 1992, Slovinsko a Chorvatsko – 1991), Sovětský svaz (státy získaly nezávislost 1991). Je smutné za Česko, že patříme do nestabilního prostředí.
Ale chce se osamostatnit Katalánsko (řeší se), mluvilo se o osamocení Skotska (neprošlo u obyvatel), o rozpadu Itálie na výkonnější sever a chudý jih (asi jako se rozpadl Sudán, kde je to s výkonností ale naopak), o rozpadu Belgie na Vlámsko a Valonsko. 

Podle Kmoníčka je v arabských zemích snaha vrátit hranice do doby před 1. světovou válku, která nakreslila současné a často umělé hranice v arabských zemích a v Africe. Většina asi zná knihy Karla Maye, jedna z nich vedla „Divokým Kurdistánem, tam se můžeme dočíst, jak to tehdy v arabských zemích vypadalo. A tak je snaha posunout či vytvořit nové hranice v oslabeném Iráku, Sýrii, vytvořit nový stát Kurdistán, Kmoníček to nazývá „mocenské vakuum“. A do toho vrhli teroristé  nazývající se Islámský stát.
Kmoníček také zmiňuje že existují většinoví sunnité (uznávají jako následník Mohamenda Abú Bakra) a menšinoví šíité (následníkem měl být člen rodiny, jeho bratranec a zeť Alí, manžel Mohamedovy dcery Fatiny), což je také problém rozporů v arabských zemích.

Závěr, překvapilo mě, že někdo takový, jako je Kmoníček, je na hradu.